Aragův deník II.

Úvod:
Tohle bylo rychlé. Čekal jsem, že budu muset vše zkopírova, ručně přiřadit obrázky a ručně znova dosadit kurzívu a tučnou kurzívu. WordPress mne tentokrát ale mile překvapil. Všechno udělal sám. Možná to bude tím, že tentokrát nepoužívám operu, možná novou verzí wordpressu.
Edit: Tentokrát mě štve pro změnu řádkování. Jinak než v HTML mi to nechce vzít *povzdech*

 

A nové otázky:
1. Mám zkusit nějaký let’s play v duchu tohoto příběhu (s tím, že můj hlas se k tomu nejspíš ani trochu nehodí)?
2. Myslíte, že kvalita oproti prvnímu dílu stoupla nebo klesla?

Poznámka:

Normální text znamená popis skutečností ve hře a konání postavy.
Tučná kurzíva značí myšlenky postavy.
„Obyčejná kurzíva v uvozovkách“ značí to, co postava říká nahlas.

 

Noc I. (Citrony)


Mám nepříjemný pocit, že se mně něco chystá sežrat. Rozhlédnu se po domě. Ale nemůžu přijít na to co.
Není to nejmoudřejší věc co jsem kdy udělal, ale vyrážím ven. Další divná věc. Hranaté prase. Popojdu dalších pár kroků. A další. Designéři snů si tentokrát usnadnili práci. A to pořádně!
Prase
Tak fajn. Musím to dostavět. Ani ve snech se nic neudělá samo a zadarmo ani hranaté kuře nehrabe. Povzdechnu si a jdu znova šťouchat dřevo.
Kdybych alespoň něco viděl, ale tady je tma jak v krych- sakra – v pytli. Tenhle svět začíná lézt na mozek docela rychle. Od rána je to sotva deset minut a už je noc. Tomuhle se říká rychlost. Ani taxikáři nedokážou jet tak rychle jako tohle slunce.
Ze stromu vypadne kmen. Pořád z toho mám nepříjemné mrazení, ale už jsem si skoro zvyknul. Tenhle svět jako celek asi nikdy nepřekousnu! Všechno tady vypadá stejně. Jako stormtroopeři. Jeden blok vedle druhého, všechny mají stejnou barvu, stejný tvar, stejnou velikost. Oloupu pět kmenů, které mi vypadly ze stromu. Podívám se na listy, které drží ve vzduchu. Newton by se divil.
Otočím se a jdu dostavovat. Nikdy by mně nenapadlo, že někdy dokážu udělat pravý úhel jen tak bez pomoci a bez pravítka. A voilá, jde to. Dokonce samo. Pokládám bloky vedle sebe a na sebe až vznikne něco co alespoň vzdáleně připomíná krabici od bot.
Dům zvenku
Kdo by to byl řekl, že budu bydlet v obrovské krabici. Jsem prakticky bezdomovec. Nemám ani střechu nad hlavou. Kouknu nahoru. Půlnoc.
Půlnoc
No, tak jdu pokračovat. Potřebuju zbytek střechy. Odnese to ještě jeden strom. Vyjdu z domu a znovu zamířím ke stromům. Jééj, mikrostromek. Na zemi leží zmenšenina stromu. Dojdu k ní a nechám si ji skočit do ruky. A další dvě. Pokud to tady alespoň částečně funguje jako v normálním světě, o čemž pochybuji, měl bych to zasadit. Je tady šance jedna ku milionu, že to vyjde. A jak je dobře známo, takové šance vycházejí nejčastěji. Zastrčím dvě sazenice do země. Zrovna když zystrkávám třetí uslyším podivný zvuk. Něco jako syčení hada. Sotva se stihnu otočit a už letím.
„Oouuchh!!“
Přede mnou je v zemi kráter. Co to sakra bylo?! Poslední co jsem viděl byl nějaký zelený vyšklebený ksicht a najednou díra! Odřel jsem si slepé střevo! Ooh, to je bolest. Kocovina na desátou! Ooh. Přibelhám se k díře. Po cestě zasadím poslední sazenici.
Jáma
V díře se vznáší desítky hliněných kostiček. No, alespoň k něčemu to bylo dobré. Seskočím dolů a vše posbírám. Až na to ráno uvidím tak to budu muset prozkoumat. Opatrně se začnu vracet k domu. Venku už nebudu ani minutu! Ani vteřinu! Rozhlížím se kolem sebe. Určitě jich tady je víc. Když jsem kousek od domu, uvidím ve tmě pohyb. Víc zelených šklebů? Pořádně se podívám.
Citrony
Musím si je zapamatovat. Čtyři nohy, vysoký jako člověk, škleb jako by sežral vagon citronů a dorazil to šumákem a na závěr ta zelená barva, která teorii s citrony a šumákem jedině potvrzuje. Určitě mu je příšerně blbě. Takhle nějak vypadám já když mám kocovinu. Taky lezu po čtyřech, barva kůže je srovnatelná a škleb možná o maličko horší. Jen nevybuchuju při doteku. Opatrně zapluju do domu a snažím se splynout se stěnou. Vzhledem k tomu, že mám úplně jinou barvu než pozadí mi to moc nejde.
Přísahám, že pokud přežiju dnešní noc, udělám si dveře, něco špičatého a zarazím to do Citróna! Tohle si opakuju celou noc. Tuhle událost jen tak nezapomenu. Je to můj druhý nejhorší zážitek. První byla právě první kocovina.
K ránu zaslechnu nějaké divné zvuky. Doufám, že to není citron!

 

  • Misakstefl

    udělej lets play

  • martet

    dobry
    jee prvni komentar

  • Minesurfer97

    Pokračuj, máš to výborný. A tenhle díl je lepší než ten předchozí.

  • Piskotekk1

    ja moc rad nectu ale tohle si prectu rad

  • zirko123

    super a druhý díl je lepší a pokračuj :)

  • StavitelSveta

    Hus-TÝ !! Super, pokračuj ! Líbí se mi výrazy typu: „šťouchám do stromu“ takže určite pokračuj !

  • Hustý bylo by dobrý udělat LP! Fakt je to dobrý!

  • hjusten

    Výborné jen tak dál

  • lokojo

    Kvalita stoupla je to suprový hlavně pokračuj :)

  • lordsofmc

    Řekl bych, že let´s playů je tu už dost, ale příběh 10/10

  • DonBetter

    :D:D:D tohle je super díl lepší než předchozí

  • Super příběh, jestli máš čas i na lets play tak proč ne :D

  • Memory495

    U toho popisu creepera jsem se docela nasmál :D

  • jklm21

    mě dostal ten popis creepera

  • Shadoe

    Další, další, další. Už jsem přečetl i vše co máš na blogu.

  • Olimp

    udělal bys prosím lets play???
    Je to super už se těším na další.

  • GengstasStar

    ses nadanej ;)

  • DonBetter

    LP bych nedělal ale bylo by fajn udělat ke každému dílu krátké video

  • Jurajoberta01

    Načo Let´s play tých tu je neuveritelne vela. A aj tak malo kto to pozera stale. Ak ste lenivý a nechce sa vám čítať je to váš problém.

  • Baterka101

    LP spíše ne, ale píšeš opravdu výborně!

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.