Legenda o Wildrovi 2

 

Legenda o Wildrovi

Kapitola 2.

Masakr redstoneovou sekerou

V minulé kapitole jsme se poprvé seznámili s Wildrem – barbarem ze severu hledajícím legendární zemi pokladů Mythos. Na foru jste mohli svým hlasováním rozhodnout, jakou cestou se Wildr vydá. Čtyři z vás chtěli aby se vydal do vesnice a choval se stejně dobromyslně jako obvykle. Sedm z vás chtělo, aby se vydal na západ, do míst, kam lidská noha ještě nevročila. Jen jeden z vás chtěl, aby se Wildr vesnici vyhnul a pokračoval dál. A konečně dvanáct z vás určilo, že tato kapitola bude krvavá a temná. Dvanáct z vás donutilo Wildra učinit něco, na co rozhodně nebude ve stáří s láskou vzpomínat. Stáhnout si první a druhou kapitolu v původní verzi můžete zde. Přeji příjemné čtení.

 Hleděl na vesnici zamyšleným pohledem. Po poslední návštěvě civilizace ještě týden nacházel kousky vaječné skořápky ve vlasech a kroužkovce. Už nikdy nechtěl, aby se něco takového opakovalo. Přemýšlel o tom, že by se vydal na západ – pryč od civilizace, ale neměl z toho nápadu dobrý pocit. Mohl vesnici jenom jednoduše obejít, ale to už by vyšlo skoro nastejno – vyhýbal by se civilizaci. U něj doma se vždy říkalo, že člověk bez lidí stává se vlkem (pochopitelně metaforicky), a Wildr dobře věděl, že je to pravda, protože sám potkal několik lidí, kteří se vlky stali. Vlky samotáři neschopnými žít ve společnosti lidské a dokonce ani té vlčí. Po letech přestávají umět mluvit a stávají se více zvířaty než lidmi.

 Vzpomínky se Wildrovi rozutekly k muži, který takhle dopadl. Když ho Wildr našel, byl více vlkem nežli člověkem, dokonce i myslel jako vlk. Chatrč, ve které žil, se rozpadala, záhony byly zarostlé, a když Wildr prohledával okolí, napadl ho jako vlk zezadu. Byl naprosto zbavený logického lidského myšlení. Zabít ho byla jediná věc, kterou pro něj mohl Wildr udělat.

 Ne. Tahle myšlenka mu jako jediná nahání hrůzu, tohle se nikdy nesmí stát. A tak se Wildr rozhodne opět se vydat do civilizace. Ale tentokrát neodejde s vaječným žloutkem na hlavě, tentokrát nikoho nenechá ho urážet. Tentokrát se bude bránit.

 Krok za krokem kráčí barbar ke vsi a s každým z nich vidí další a další detail. Většina ze staveb je malá, půlka z nich nemá žádná okna a druhá půlka má jen díru ve stěně, sklo byste tu hledali marně. Některé domy jsou dokonce hliněné. Největší domy ve vesnici jsou dvě farmy a jakási hlavní budova, která má jako jedna z mála komín, nejspíš slouží jako radnice, skladiště, dílna, zimní příbytek pro hůře zařízené obyvatele osady a hospoda dohromady – právě tam má Wildr namířeno.

 Wildr vstoupí do vesnice, nebo jednoduše řečeno projde kolem dvou dřevěných boud, které tvoří snad třetinu „vesnice“, dá-li se tak tenhle zapadákov vůbec nazvat. Zastaví se, proti němu jdou dva vesničané, jeden z nich je vousatý muž v potrhaném látkovém oblečení s jednostrannou kamennou sekerou na dřevo přes rameno, tím, co Wildra donutí se zastavit, je však druhý vesničan, není to totiž člověk, ale pigman.

 Pigmeni jsou humanoidní bytosti s lidskými rozměry, inteligencí a u většiny z nich i možností mluvit, to však nic nemění na tom, že vypadají jako přerostlá prasata na dvou nohách. Tito prasečí lidé se od lidí příliš neliší, také si stavějí vesnice, také ovládají zemědělství, také jsou obdobně nevyspělý, a dokonce se s nimi dá i dobře obchodovat a domluvit. Ale nejsou to lidé a už pro to je mnoho lidí nenávidí. Na severu, odkud Wildr pochází, žádní pigmeni nežili a pro Wildra bylo jeho první setkání s nimi šokem. Párkrát s nimi obchodoval, párkrát u nich přespal, ale nikdy si je zrovna neoblíbil, jsou prostě moc divní. Co ho ale zaráželo nejvíc, bylo to, že ještě nikdy neviděl žít pigmeny spolu s lidmi v jedné vesnici, a tady toho byl právě svědkem.

 Vesničan s kamennou sekerou, zjevně dřevorubec, něco vykládal pigmanovi, který se chrochtavě pochechtával, pak si ale oba všimli Wildra a zaraženě se zastavili. Chvíli se Wildr díval na vesničany a vesničané na Wildra. Wildr by měl začít rozhovor, ale ani trochu se mu nechtělo začít zase odříkávat stejnou frázi, která měla Wildra lidem přiblížit, ale ve skutečnosti jen vyvolávala otázky, které… Na které se Wildrovi už vůbec nechtělo odpovídat.

 „Fuj! Já myslel, že to je zombík.“ poznamenal dřevorubec k pigmanovi, který v odpověď zachrochtal cosi ve smyslu „Já taky.“ Tyhle poznámky Wildrovi zrovna moc na náladě nepřidaly, zcela automaticky začal potlačovat svou zlost, nemyslet na to, že ho takto uráží podobností s odpornými nemrtvými. Jenže dřevorubec v poznámkách o Wildrovi nepřestal a místo toho poznamenal k pigmanovi: „Koukej jak tam tak divně stojí a čumí. Ten bude určitě nějakej to, mentálně narušenej.“

 Je to jako kdybyste udělali přehradu a pak ji nechali přeplnit vodou tak, že stačí jen kapka a celá přehrada se zhroutí. Jako kdybyste tolikrát kopali krumpáčem, až stačí jen nepatrný úder, aby se vám krumpáč v ruce rozpadl. Wildr byl v tu chvíli jako pohár tak přeplněný zlostí, až stačilo zlosti jen málo, aby byla veškerá obrana obrácena v pranic jako creeper svým výbuchem. A právě takový výbuch vyvolala ve Wildrovi zlost zdolavši každou obranu.

 „SÁM SI NARUŠENEJ!“ řve Wildr uraziv vzdálenost mezi ním a dřevorubcem během okamžiku a drže svou sekeru tak pevně, až mu blednou ruce.

„Hele, mluví.“ poznamená dřevorubec ignorujíc smrtelné nebezpečí a dokonce se usmívajíc k pigmanovi, který má na rozdíl od dřevorubce strach a cosi varovně kvíká.

 Co vlastně kvíká Wildra nezajímá. Skok a úder plnou silou na klíční kost. Síla větší než padajícího stromu sráží dřevorubce k zemi. Skoro stejnou silou musí Wildr páčit svou sekeru z dřevorubcova hrudníku. Pigman je nejprve zaražený a stojí jako solný sloup, ale krev, která mu smáčí nohy a zvuk lámání už jednou přelomených žeber ho rychle přivedou do reality a donutí ho dát se na útěk. Není však dost rychlý. Šílenství se z Wildra vytrácí jen velice pomalu a oči mu zakrývá krvavý opar. Levou rukou popadne pigmana za rameno a strhne ho k zemi, stejnou rukou ho pak uchopí pod krkem, neboť v pravé svírá sekeru.

 „Kde je Mythos?!“ řve Wildr na pigmana a nezajímá ho, že ostatní obyvatelé vesnice křičí na poplach všímavše si mrtvého.

„Nevím, nevím – co to je.“ odchrochtá vystrašeně pigman.

Wildr utáhne stisk.

„Na-jih. Čar-oděj. Ten,-mohl-by-vě-dět…“ chrčí pigman a omdlívá nedostatkem vzduchu.

 Na Wildra se se slovy „Vrahu!“ řítí drže sekeru nad hlavou další dřevorubec. Přes všechno co se kolem chaotického děje má Wildr v hlavně jasno, nebo spíš má v hlavě jedinou myšlenku: Zabít.

Vyskočí a udeří sekerou kolem své osy, přičemž skončí opět v podřepu. Úder je tak silný, že se dřevorubec otočí o devadesát stupňů do vodorovna a sekera se zasekne až v polovině dřevorubcova lýtka. A naopak sekera, kterou měl až dosud dřevorubec v rukou, nyní leží kdesi opodál.

 Levou nohou stoupne na lýtko naříkajícího dřevorubce a silným úderem sekeru z nohy vyprostí. Krev stéká po sekeře a redstoneové žilky rudě pulzují. Zvedne Wildr sekeru nad hlavou a svým úderem prorazí dřevorubcovu lebku, čímž ukončí jeho bědování. Dívá se po okolí skrz krvavý opar, vidí však až příliš dobře. Zuřivost z něj vůbec nevyprchala, naopak sílí, neboť se blíží další nepřátelé.

 Pomalu se přibližují a čekají. Ač chtějí pomstít své přátele, nejsou zbrklí a sami nechtějí zemřít, proto se raději ozbrojeni srpy, noži, pochodněmi a sekerou chystají Wildra obklíčit. Pokud až dosud Wildr běsnil, pak jej toto uvedlo do stavu totálního šílenství. Myšlenka „ZABÍT!!!“ ještě zesílila.

 S šílence řevem vrhá se jako smrtící had Wildr úderem k nejbližším vesničanům, v pokleku shora tne hrudník a dalšího ramenem sráží do bahna. Do lýtka ho píchne nůž a o hlavu ho zuřivě bací pochodeň. Vlasy vzplály. Hněv mu dává sílu a shora od ramene ruku odtíná. Nohou dalšího v břich kope, ten padá, pochodeň v dřevěnou chatrč vylétá. Kamenná sekera silně bije jej do temene, slabá však ruka ji svírala. I přes všechen ten zvonů soubor, lebka se nerozpadá. Notch ví co si Wildr myslí, jeho síla obrova, roztočí pak úder v kruhu, krev teče, stříká, vytéká.

 Sekera se opět zasekne a Wildr skočí k malému tělu, aby ji z něj vysvobodil. Sekeru z těla vyrve, pak však strne, co vidí jej šokuje. Dívá se na malé dítě se strachem a bolestí ve tváři. Z hrudníku má krvavou kaši kostí a svalů a život ho právě opustil.

 Wildr stojí, dívá se na mrtvolu malého chlapce, jehož nit života právě svou sekerou přetnul, a nevěří svým očím. Běs, šílenství, chuť ničit a zabíjet jsou náhle pryč. Wildr svého činu ještě nelituje, nedokáže si připustit, co právě udělal. Přestože ví, že jeho ruka vedla ránu, jenž dítě usmrtila, stejně přemýšlí, proč má sekeru od krve a proč stojí v hromadě mrtvol. Kdosi mu zezadu zasadí přesnou ránu nožem na srdce, ve tmě soumraku si však nevšimne Wildrovi rezavé kroužkovky, která mu tak zachrání život. To donutí Wildra přestat pasivně zírat a aktivovat nejinstinktivnější reakci na nebezpečí – útěk.

 Nedbá na krev, pot, mrtvoly, vlastní zranění a pomstychtivé vesničany a prchá z hořící vesničky. Během běhu mu dojde, co vlastně udělal, donutí se však o tom nepřemýšlet a běžet dál, co nejdál od vesnice. Sekera mu tíží ruce a stále je na ní zaschlá krev několika vesničanů, včetně jednoho dítěte, Wildr ji chce z celé své duše odhodit, jako předmět svých hříchů, poslední racionální část jeho já ho však donutí ji nepustit z ruky. Běží dobrou půlku noci, pak upadne vyčerpáním a na místě usne.

 Ráno, nebo spíš v poledne, když se probudí, se mu vůbec nechce vstát. Chce dál snít svůj bezesný sen, ve kterém nemá na rukou krev, ale ve kterém je jen tma a klid. Když se konečně odpoledne rozhodne vstát, je podivně otupělý. Mechanicky a bez přemýšlení sní své poslední zásoby jídla a uvědomí si, že se mu večer nějakým zázrakem povedlo zahrabat se do provizorní díry, díky čemuž zřejmě přežil noc.

 Polkne poslední kousek kůrky chleba ztvrdlého tak, že kámen se jí snáze, a během zkoumání jazykem, zda si nevylomil nějaké zuby, se rozhodne. On není důležitý. Vesnice, kterou včera obrátil v prach, není důležitá. Ani to mrtvé dítě není důležité. Důležitý je jen Mythos. Je nepodstatné jak se tak stane, důležité je jen dostat se na Mythos. A jeho pocity, emoce a vzpomínky mu v tom nesmí bránit. A tak opustí svoji díru a se slzami v očích si pomyslí: „Jsem slaboch. Tak ať, na tom nezáleží.“

 Rozhlídne se po okolí. Podle slunce odhaduje, že běžel přibližně na jih. Teď se musí opět rozhodnout, kam se vydá. Může jít na západ a pryč od civilizace. Stát se vlkem, pokud jím už není. Může jít dál na jih a může taky hledat onoho zmíněného mága. Ale rozhodně se nemůže vrátit do vesnice.

Hlasovat o tom, kam se nyní Wildr vydá, můžete zde. Děkuji za přečtení.

  • KukyR

    Chtělo by to nějaké obrázky… Ale jinak bomba !

    • Merlin Zebra

      Povídky jsou bez obrázků. Podívej se na madbrahmin.cz, nebo gothicz.net. To jsou hardcore weby o hardcore hrách. Povídek je tam opravdu hodně a u žádné z nich nejsou obrázky. Tohle není deník, ale povídka.

  • Anonym

    Brutální.U toho dítěte jsem se málem rozbrečel :-)

  • Anonym

    WOW
    krvák :D

  • olda-aubrecht

    Ahoj lidi udělal sem beta verzi adventure mapy Cheine moutain comlex SGC zatím je to opravdu jen betaverze  ale dá se hrát.Komu by se ta mapa líbila at my napíše na e-mail olda-aubrecht@seznam.cz nebo at mi dá re: na tento komentář.Hledám někoho kdo by my pomohl projekt dokončit.Mapa je ke stažení zde :http://www.ulozto.cz/10672972/cheine-moutain-complex-sgc-rar

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.