Stín draka: část 2.

[singlepic id=702 w=600 h=380 float=]

Jsem prostě borec.

Včera jsem vykličkoval bandě nemrtvých, zastřelil dotěrnou zombii a ještě jsem byl s to ujet bandě jejích bručících příbuzných na dřevěném člunu sentimentálně vzpomínajíc na Dlouhou noc. Můj nejborečtější čin ale byl, že jsem při tom všem ještě stihl usnout. A přestože jsem po probuzení vesloval celé odpoledne jako otrok, jsem pořád sám a bez domova.

A slunce zapadá.

Jsem prostě borec.

Voda stříkala kolem člunu.

Vesloval jsem o život. Sluneční krychle se na mě šklebila horní hranou a na zádech jsem cítil pomstychtivý pohled měsíce. Úplněk. Příroda má očividně smysl pro humor. Nebyl jsem ale s to jej ocenit. Zvlášť když jsem za sebou zahlédl první siluety nemrtvých. Odkud se berou? Vždycky mě to zajímalo. Jednou se na to někoho zeptám. Už kvůli jeho zdraví doufám, že pro to existuje nějaký hodně dobrý důvod.

Zatraceně! První bestie si mě všimly. Věnoval jsem jim utrápený pohled a jal se překonávat rychlostní rekordy slavných mořeplavců. Vydrželo mi to asi dvacet vteřin. Pak jsem se ohlédl příliš dlouze a člun se stočil ke břehu. Nevybral jsem to. Kdesi v kýlu něco křuplo a člun se rozpadl na kusy. S výkřikem jsem se poroučel do studené vody.

Glo, glo, glo… luk jsem nechal ve vodě (se zvlhlou tětivou a bez šípů k ničemu nebude) a sám jsem se vyškrábal na břeh, držíc kamennou sekeru. Zvedl jsem oči a zahleděl se do tváře překvapeného endermana. Do háje!

Odtrhl jsem oči a příšera zmizela. Blik! objevila se mi za zády a pokusila se mě praštit hnijícím kusem zeminy. „Tumáš!“ sekera opsala oblouk  a dopadla na jednu z černých paží. Blik! Otočil jsem se dal se na taktický ústup. Blížil se creeper a v patách mu chrastil kostlivec. Naposledy jsem se ohlédl a – Blik! – praštil do stále dotírajícího endermena.

Byl jsem ale příliš vysílený. Po celodenním veslování a mávání kamennou sekerou mě brzy začalo píchat v boku a musel jsem zastavit. A oni se blížili. Bylo jim jedno, že zrovna nemám náladu. Blik! – „chcípni!“ zařval jsem a hystericky roztočil sekeru. Enderman sebou šlehl na zem a upustil zelenou kuličku. Otočil jsem se, abych se naposledy pokusil utéct.

Za mnou byla jáma. Na dně jsem zahlédl jakési jezírko. Byla dost hluboká. Otočil jsem se zpátky. Creeper syčel a kostlivec se usmíval vybělenou lebkou. Pozdě. Teď už neproklouznu. Creeper nabobtnal a syčení nabralo na síle. Kostlivec natáhl luk. Nadechl jsem se a doufal, že v tom jezírku bude dost vody.

Bum! Z creeperovy exploze mi začalo zvonit v uších. Dno jámy se blížilo. Dopadl jsem do vody a podruhé tohoto dne se vykoupal v ledovém objetí jezírka. Když jsem se konečně vynořil nad hladinu, uviděl jsem před sebou kost. Poklidně plula po hladině jezera. Usmál jsem se. Creeperova exploze pravděpodobně rozmetala kostlivce na kusy. Hmátl jsem po haksně a zasunul ji do batohu vedle té, kterou jsem ukořistil včera. Mohl bych je začít sbírat.

S kašláním jsem vylezl z vody a obezřetně se rozhlédl po okolí. Přede mnou se tyčil vstup do jakési jeskyně. Pomaloučku jsem se k němu blížil s pozvednutou sekerou. Jeskyně vypadala bezpečně. Beztak ale zase bude plná nemrtvých. „Dneska už na to vážně nemám nervy!“ zaklel jsem tiše. Ale co mi zbývalo – vydal jsem jedinou cestou, která přicházela v úvahu. Jeskyně mě pohltila do svých temných útrob.

Kráčel jsem tiše chodbami a hledal jakoukoli cestu ven. Všechny cesty se ale často zatáčely a v absolutní tmě jsem brzy ztratil orientaci. Zahlédl jsem siluety několika zombíků, ale vždycky jsem se jim vyhnul. Byl jsem unavený a jakýkoliv souboj byl nad moje síly. A pak – po nekonečně dlouhé době – jsem uviděl světlo.

Rozběhl jsem se k němu, ale nebyl to žádný východ – lávový pramen spadal dolů do propastné trhliny. Ve světle žhnoucího magmatu jsem ale zahlédl – truhlu.

Stála asi dvacet kroků od mne v podezřele rovné chodbě podpírané dřevěnými sloupy. Chodba byla plná ošklivých pavučin, ale já měl oči jen pro truhlu. Došel jsem až k ní a otevřel jsem ji. Zavrzala a zpod víka vylétla mračna prachu. Zíral jsem udiveně na poklad třpytící se na dně truhly.

Leželo tam jablko. Bylo zlaté a lesklo se ve sporém světle pramene lávy. Vedle něj ležel meč. Ten byl vyrobený ze železa – s radostí jsem jej potěžkal a zkusmo jím zamával. Pak můj pohled upoutalo něco jiného. Vedle truhly ležela kostra. Na sobě měla jen zpola rozpadlé hadry, ale v ruce svírala list papíru.

„Šťastný nálezče! Jmenoval jsem se Hegen a přišel jsem ze Železné hory. Býval jsem zlatníkem, jeden z mých výtvorů najdeš v truhle. Při jeho výrobě jsem se zdržel v dole. Napadli mě pavouci. Bránil jsem se mečem, ale bylo jich příliš mnoho. Uprchl jsem jim a schoval jsem se u této truhly. Cítím ale, jek mi jejich jed užírá síly. Bojím se, že je konec.“

Pavoučí jed? Ti pavouci, které jsem až dosud poznal jed neměli. Zvláštní… chvíli jsem přemýšlel, ale pak jsem se vydal dál důlním tunelem. Bloudil jsem dlouho. Muselo to trvat hodiny a hodiny. Necítil jsem nohy, ale věděl jsem, že nesmím zastavit. Byla by to moje smrt. Jen díky ostražitosti jsem unikal mnoha temným tvorům, ploužícím se chodbami. Pak to přišlo.

Prosekával jsem se pavučinami. Meč mi velmi pomohl; bez něj bych tu neušel víc jak pár kroků. Zdálo se mi, že jsem cosi zahlédl. Pak se mi něco bleskurychle zakouslo do nohy.

Pavouk byl malý a podivně namodralý. „Zatraceně!“ zaklel jsem, když jsem rozsekával pavouka mečem. Skončím jako Hegen.

Blížili se další. Nikdy bych nevěřil, že toho budu schopen, ale znova jsem se rozběhl. Proplétal jsem se chodbami a zděšeně si uvědomoval, že jed působí. Bylo mi špatně a měl jsem strašný hlad. Další pavouci vylézali z rozličných děr a já schytal další kousnutí.

Kdesi v dálce jsem zahlédl světlo. Běžel jsem k němu. Upíral jsem k němu oči. Jed byl ale rychlejší. Síly mi ubývaly. V půlce cesty jsem zakopl a upadl. Už jsem neměl sílu. Můj cíl byl žalostně daleko.

Už nebylo nic.

Jen ticho.

A pak jsem uslyšel hlasy.

 

  • Doufám, že se vám povídka líbila
  • Příště se můžete těšit na speciální díl
  • Děkuji za příznivé ohlasy na 1. díl
  • GameBoysCz

    Jo, určitě pokračuj! ;)

  • vtipoman

    nemám slov… :)

  • Olda Aubrecht

    Good fakt jsem se do toho zažral :-D

  •  Pokračuj v písaní. Tento príbeh je vážne asi najlepši čo som kedy čítal.
    Len tak ďalej.

    P.S. Dúfam že bude čoskoro ďalšia časť. Som zvedavý ako to dopadne :)

  • Shadoe_Restalon

    Pracuju na tom, další bude buď o víkendu nebo v pondělí. Jsem rád, že se vám to líbí.

  • Olda Aubrecht

    Ahoj lidi potřeboval bych opravdu moc poradit.Mám minecraft verze 1.2.4(mám warez)(ale kámoš má koupenej a taky mu to dělá) vždicky když spustím minecraft tak se mi tak začnou spawnovat neuvěřitelné kvanta ocelotů někdy i vlků a komkoliv se hnu tak se spawnují další a další někdy je to tak ůnosné že se to nedá hrát to na obrázku je ještě hodně slabý odvar.Prosím moc o radu.

  • ondarpalicka

    fakt hodne dobry jeste lepsi nez 1cast
    uz se tesim na dalsi dil. mas fakt talent

  • SuperTomas

    Fakt super díl určitě pokračuj!

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.