Oko Zrady (část první)

[singlepic id=722 w=640 h=480 float=center]

„Uzavřete bránu!“, zařval kapitán stráže, strachy nepříčetný a celý rudý. Pot, bezpochyby zrozený z hrůzy, mu stékal v úzkých čúrcích po tváři. „Nikdo nesmí za žádnou cenu projít!“ Obrátil se, až za ním plášť zavířil, a odsupěl cestou k jedné z kamenných strážných věží.

Na malém náměstíčku se zatím shromáždil menší dav vojáků z městské stráže. Neklidně postávali a povídali si mezi sebou. Ačkoliv to nikdo z velení přímo neřekl, mezi lidmi rychle obíhala šeptanda o tom, kdo to vlastně na Cyteron, hrdé hlavní město Věčné říše útočí. Prý to není armáda, ale jediný cizinec v černém, kdo se snaží dobýt jedno z nejlépe opevněných měst světa. Ze severu navíc před nedávnem dorazily děsivé zprávy. Prastarý Zrádce, ten který vyhladil celé národy, se uvolnil ze svého věčného vězení hluboko pod oceánem a nyní směřuje vykonat strašlivou pomstu na těch, kteří se mu před stovkami let postavili na odpor.

Brána s tlumeným zaduněním konečně zapadla na své místo a celé město jako by si oddechlo. Ne však na dlouho. „Je to on!“ zaznělo poděšeně ze strážní vížky vysoko na hradbách. Víc nebylo třeba říkat. Každému to jméno zaznělo v hlavě samo. On. Herobrine. Tmavá postavička se zničehonic zjevila přímo před hradbami města.  Dusivá atmosféra se okamžitě vrátila zpět na své vyvýšené místo a trůnila na myslích těch, kteří měli zabránit tomuto zločinci ve vstupu.

„Občané kapitolu,“ ozvalo se sametově zpoza zdí, „opravdu si myslíte, že ubráníte své ubohé domovy proti mně?! Pokud se mi hned vzdáte, zabiji každého muže ve městě, ale ženy a děti nechám naživu. Pokud se ale rozhodnete bojo-„

Herobrinův monolog byl zničehonic uťat šípem, který přilétl z jedné z věží. Shořel ve vzduchu dobrý půl metr od Zrádce. Zabiják tisíců pomalu otočil hlavu o pár stupňů doprava a cosi zamulal. Ozvalo se zavřeštění, když bezvládné tělo spadlo z hradby na zem. Herobrine opět pohlédl na město a usmál se. Kapitán stráží v tom úsměvu spatřil celý svůj život. „Vypusťte creepery!“ zaječel v panické hrůze. Ozval se tlumený bzukot redstonového zařízení. Po chvilce se otevřelo několik masivních cobblestonových dveří a z obsidiánem vyložených cel se pomalu začaly plížit zelené nestvůry. Otáčeli své hranaté hlavy a hledaly nejbližší oběť.  Jakmile spatřily Zrádce, začaly se k němu plížit po svých čtyřech chapadlovitých nohách.

Herobrine nečekal, až se k němu nestvůry dostanou. Přiskočil k bráně a jedinou mocnou ranou obouručním mečem ji rozsekl tak, že jedno z křídel vypadlo směrem do města a rozdrtilo pod sebou houfec vojáků, mačkajících se na bránu. Překročil trosky brány a zamířil k vyděšeným členům městské stráže. Jeden z vojáků, sotva dvacetiletý mladík, vyběhl před ostatní, padl před Herobrinem na kolena, a začal ho prosit o život.  Jeho monolog byl uťat špicí meče ani ne po třech slovech.

„Na to jste měli myslet před pěti stovkami let,“ utrousil Herobrine, když míjel bezhlavé tělo. „Teď už je pár set let pozdě.“ Ostatní vojáci se s řevem rozprchli do ulic, dokonce i zbraně nechali válet se po zemi. Je dobře že se bojí, zavířilo Zrádci mozkem,  Je to ostatně to jediné, co skutečně dokáží. Otočil se, aby skoncoval s kapitánem, skrývajícím se v jedné z věží. Přímo do obličeje mu explodoval creeper. Zrádce po zádech proletěl zdí jednoho z postarších domů z kamenných cihel a přistál v hořícím krbu na tvrdém Netherském kameni. Odporně to zasyčelo, když byl oheň okamžitě uhašen magickými štíty.

Herobrine se prkenně zvedl a znechuceně pohlédl na ohořelý kus látky, který ještě před pár okamžiky býval pláštěm. Tenhle druh by měl někdo vyhladit. Pomyslel si rozzuřeně. Zahlédl dalšího creepera, jak zvědavě nakukuje dírou ve zdi dovnitř. Vyslal po něm magický blesk a vyšel na ulici, nyní zcela vylidněnou. Velitele stále cítil jedné z věžiček napravo od sebe. Zahmatal hlouběji ve svých zásobách sil a vznesl se do vzduchu. Rychle dolevitoval k hranaté stavbě a přistál na střeše. Zevitř uslyšel cvakání, jako by někdo otáčel nějakým ozubeným kolečkem. Prudkou ranou pěstí utrhl půl dřevěné střechy vížky a skočil dovnitř. Hořící trosky šípu z těžké kuše ho minuli jen o tloušťku prstu, než se rozpadly docela.

Velitel, oděn do zlatého brnění, odhodil kuši na zem a vytasil diamantový meč. Měňavá aura kolem něj jasně naznačovala, že rána s ním by pro normálního smrtelníka nedopadla dobře. Naštěstí, já nejsem smrtelník. Pomyslel si Herobrine a vedl dlouhý sek směrem na rameno svého soka. Ten sice úder vykryl, ale Zrádcův meč jednoduše projel druhou zbraní, odťal jí dobrých třicet centimetrů, a usekl kapitánu stráží levou paži a obě nohy. Muž padl na podlahu a po pár okamžicích znehybněl. Herobrine vylezl na střechu věže a seskočil třicet metrů dolů.

Nastal čas pomstít se tomu, kdo za tohle všechno může, problesklo mu hlavou. Zvedl se z podřepu, ve kterém přistál, otočil se, a zamířil k císařskému paláci.

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.