Zrod draka: část 1.

[singlepic id=712 w=600 h=70 float=center]

Naše dny se krátí.

Impérium Morsar vládlo Minecraftu po pět století.

Od ostrova Mykterr po Písečné ostrovy sahala jeho moc.

Od provincie Irrion pro zemi Lontris byla známa jeho síla.

A naše Impérium by trvalo věčně.

***

Nic však není věčné.

A tak se stalo, že nás zradily tři z nejmocnějších provincií..

Vytvořily království Ulgrich.

Píše se rok 541 Imperiální éry.

Válka je na spadnutí.

A císař Justeus II. nemá jinou volbu,

než poslat svého nejvlivnějšího Stratéga,

aby vyjednal mír.

***

Má cesta byla u konce.

Před námi se rozprostíralo město Ulgrich, metropole celého stejnojmenného státu. Masivní hradby spolu s vodním příkopem obepínaly jako široký pás moře kamenných budov. Vysoké věže a rozevláté praporce se vypínaly vysoko nad okolní zástavbu. Stovky, tisíce lidí v ulicích. Až k nám doléhalo zvonění kladiv a nad městem visely malé obláčky kouře stoupající z komínů pecí. Impozantní město bylo dílem našeho Impéria, ale po vyhlášení nezávislosti před několika měsíci a následném vyhnání veškerých císařských vojsk a úředníků se změnilo v baštu krále Vyniona III., nového svrchovaného pána odtržených částí říše.

Kývl jsem na své služebníky a opět jsme se vydali na cestu. Letmo jsem zkontroloval svůj úbor; naleštěná zlatá zbroj zářila jako slunce. Byla strašlivě těžká, ale jako oficiální zástupce samotného imperátora jsem si ji nesměl sundat. Stejně jako zlatou hůl, získanou císařskými lovci Blazeů v Netheru. Vstoupili jsme hlavní branou a naše delegace zamířila po kamenných schodech do pevnosti uprostřed města.

Strážný na hradbách si nás všiml a na rozkaz krále otevřel bránu redstoneovým mechanismem. Minuli jsme poslední budovy lemované obyvateli města a ignorujíc jejich překvapené pohledy jsme vstoupili do pevnosti. Tlusté zdi zesílené obsidiánem působily opravdu masivním dojmem. Majestátní bašta, sídlo panovníka, se tyčila vysoko nad ostatními budovami a chmurně shlížela na hlavní město. Královi služebníci zrovna vykládali smaragdové bloky a nosili je do skladů a sklepů. Vojáci seřazení před portálem bašty nám věnovali několik podezřívavých pohledů.

Šik se rozestoupil a středem stráží k nám prošel mladý muž oblečený v železné zbroji. „Co potřebujete?“ zeptal se, když přelétl naši skupinu pohledem. Šlo o pouhou formalitu, poněvadž černozlaté praporce mého oddílu zvěstovaly do dáli slávu Impéria. Navíc jsme nebyli neohlášeni.

„Jsem Stratég Thecio a přicházím z Impéria Morsar hovořit jménem císaře Justea,“ řekl jsem s tou správnou mírou autority v hlase. „Já jsem Erenion Strážce, kapitán osobní stráže krále Vyniona,“ představil se mladík a dodal: „Můj pán již dlouho očekává vaši návštěvu. Musím vás ale upozornit, že veškeré zbraně musíte nechat přede dveřmi.“ „Mí muži tu počkají,“ rozkázal jsem rychle a kývl na mé stráže. Erenion se uklonil a rozkázal mužům, aby otevřeli bránu. Vstoupil jsem do místnosti, opíraje se o zlatou hůl. Ne že bych ji potřeboval, ale podle staré tradice symbolizuje tato hůl císařovo slovo a v krajním případě bych ji mohl použít i k obraně.

Na vysokém trůnu na protější straně síně seděl král Vynion III.. Jeho mohutná postava byla navlečena do přepychového oděvu. Přes kolena měl položené ohromné bitevní kladivo a prohlížel si mě pohledem svých rudohnědých očí. Dlouhý tmavohnědý vous si svázal do copů. Zastavil jsem se před trůnem a mírně jsem se mu uklonil. Přece jen mu nenáleží královský titul právem. „Buďte zdráv, mocný králi,“ řekl jsem nahlas. „Přináším vašemu Veličenstvu pozdravy a poselství císaře Justea.“ Král mě opět probodl pohledem.

„Nejsi vítán, císařův sluho!“ pronesl hlasitě a nesouhlasně zkrabatil obočí. „Tohle je svobodná země. Impériu už nepatří a nikdy patřit nebude,“ dokončil se zavrčením. „Nejsem tu abych vyhrožoval,“ namítl jsem klidně: „jediným přáním císaře je mír. Žádá však vysvětlení pro vaše jednání.“

„Nebudu se ti zodpovídat!“ zahřměl Vynion a nadechl se k další kaskádě nadávek.

Nikdy je nedokončil.

Okno vysoko nad našimi hlavami se roztříštilo.

Než kdokoli stihl cokoli udělat, vzduchem prolétlo něco velkého a ztěžka dopadlo na podlahu. Kámen popraskal a několik úlomků prosvištělo vzduchem. Jeden s ciknutím narazil do mé zbroje a odrazil mě o několik kroků nazpět.

Z prachu se vynořil obrys prapodivné postavy. Těžká černá zbroj mu zakrývala tělo i tvář. Zbraň neměl, ale nevypadal neškodně.

Vůbec nevypadal neškodně.

„Zemřeš!“ zasyčel na krále.

Rozpoutal se absolutní chaos.

Jen král zůstal klidný.

A stiskl několik tlačítek, dovedně ukrytých v masivním trůnu.

Stráže se vrhly na neznámého protivníka, zatímco jsem se pokoušel vstát. Záplava čepelí jej zalila jako ocelový déšť. Zatímco se zbraně zvedaly a opět dopadaly, uvědomil jsem si, že to nikdo nemohl přežít.

Tvor zařval a roztrhl dva muže na kusy. Přežil bez úhony! Roztančil se jako káča mezi strážemi a neuvěřitelně rychlými ranami obarvoval sloupy i podlahu načerveno. Během několika sekund podlehli těžce vyzbrojení gardisté útoku jediného protivníka. Od bočních dveří přibíhal Erenion s oddílem mužů a vyřvával rozkazy. Já jsem se nemohl ani pohnout. Zlatý pancíř se po ráně kamenem prohnul a způsobil, že se mi špatně dýchalo. Hlava se mi točila z tvrdého nárazu na podlahu. Nikdo a nic tudíž nestálo mezi podivným tvorem a králem Vynionem.

„Jsem tu z příkazu císaře!“ pronesl k mému zděšení obrněnec, zatímco pomalu kráčel ke vchodu. Králi se přes tvář mihl podivný výraz a ze zlomyslným úšklebkem stlačil páku na opěradle trůnu.

Exploze otřásla palácem až od základů a obrněného zachvátily plameny.

Past redstoneového původu pravděpodobně aktivovala výbušné nálože pod podlahou.

Oddechl jsem si, když se mi z hlasitým cvaknutím konečně podařilo zbavit se pancíře. Dým se pomalu rozptyloval, zatímco do něj vyčkávavě zíraly desítky očí. „To není možné,“ zašeptal Erenion.

Uprostřed zdemolované části podlahy stál obrněnec. Fialové odlesky ve mě vzbudily dojem, že zbroj je z obsidiánu. Pohrdavě sledoval královu gardu. „Dobrý pokus, falešný králi!“ zarachotil jeho hlas: „Ale jak vidím, moc ti život neprodlouží!“ Udělal několik kroků a ledabyle odmrštil čtyři gardisty stranou.

„To je jeho práce!“ zařval král a k mému zděšení ukázal na mě.

„On na nás poštval tohle monstrum!“

„Zabijte ho!“

Nevím proč, ale zdá se mi, že se mi ta diplomatická mise trošičku vymkla z rukou.

 

 

  • Jak jsem slíbil, prázdniny jsou tu a s nimi i začátek nové série.
  • Dotazy a návrhy můžete psát na e-mail Shadoe-Restalon@email.cz nebo do komentářů.
  • Nebo můžete navštívit můj blog.
  • Již dokončenou sérii Stín draka naleznete zde spolu s prologem ke Zrodu draka.
  • Momentálně probíhají jednání o zfilmování Stínu draka.
  • Série Zrod draka má již 4 části, které budu na tuto stránku průběžně přidávat.
  • Jako bonus k příštímu dílu přiložím několik map mého světa.
  • Vaše připomínky a názory napište do komentářů, čtu je všechny!
  • Z pozdravem Shadoe.

 

  • SuperTomas

    Ty jo to je fakt úžasný!

  • vtipoman

    Jsem tvůj věrný čtenář a mám rád velkolepé příběhy.Vím,že ani tahle série není dokončená,ale pokusil bych se příběh vsunout víc do minecraftového světa samotného,než do hašteření nějakých království.Třeba o nějaké velké snové knihovně(fórum),kde se každý může naučit skryté schopnosti a mapy jak pro sebe,tak pro společenství lidí a jejich území(server) a pak je používat(módy a pluginy).Vím,je to blbost,tak radši budu jen číst. :)

  • Nádhera :D

  • Úplně super! Líbí se mi styl toho příběhu, i když je pravda, že bys tam mohl zapojit víc toho Minecraft světa. Taky jsem začala psát příběhy, ale háhám, že se nikdy nedostanu na úroveň tvých příběhů… :)

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.