Zrod draka: část 3.

[singlepic id=712 w=700 h=60 float=center]

Zatímco dopisuji tyto řádky, mé srdce se svírá obavami.

Impérium Morsar se hroutí.

Provincie Rashez vyhlásila nezávislost.

Naše legie jsou přepadány.

Říši pohltil chaos.

Bojím se, že Notch na nás zanevřel.

(Dopis Stratéga Brinna císaři, rok 451 I.E.)

Vozík svištěl po kolejích a já s požitkem vdechoval studený vzduch, který mě hladil po tvářích. Přemýšlel jsem nad událostmi minulých dní; na to, jak jsem zklamal svého císaře, když se mi nepodařilo zlepšit diplomatickou situaci, na to, jak jsem zklamal sám sebe na střeše Vynionova paláce. I na to, jak jsem po pádu do vodního příkopu utekl vojákům jak jsem se dostal v přestrojení do města Tádherx.

Strážce železniční rychlodráhy mezi Tádherxem a Jeftanem, městem, které leželo poblíž hranic s provincií Warez, si mě zkoumavě prohlížel. Obdaroval jsem jej několika posledními smaragdy a on slíbil, že bude mlčet.

Poté jsem nasedl do vozíku – a už jsem svištěl tunely železničního systému rovnou k cíli. Nijak zvlášť mi nevadilo určité nepohodlí, čím více jsem se vzdaloval od hlavního města, tím mi bylo lépe. Napětí vystřídala únava a já zbytek cesty odpočíval. Vnímal jsem pouze rozmazané obrysy stěn tunelu a občasné chvíle světla, když se můj vozík vynořil na povrch, aby prosvištěl několika úseky venkovní tratě.

Dodnes nevím, jak dlouho jsem tehdy jel, ale když jsem konečně dorazil do cíle, nebyl jsem schopný ani vypotácet se z nádraží. Natáhl jsem se na lavičce a spal jsem. Hodiny ubíhaly a do budovy se vkradlo šero. Kdybych byl vzhůru, okamžitě bych se z nádraží klidil, ale únava mě přemohla natolik, že jsem spal a spal, dokud na celou budovu nepadla tma. A nádraží rychlodráhy v noci je pěkně nebezpečné. Smrtelně nebezpečné.

To všechno mi prolétlo hlavou, když jsem otevřel oči a zahleděl jsem se do absolutní tmy. Nejsem žádný zbabělec, ale jen málokdy předtím jsem se ocitl v tak nebezpečné situaci. Z určitého hlediska je bezpečnější postavit se rozzuřené skupině královských gardistů, než strávit byť jen jednu noc v nádražní budově rychlodráhy. Gardisté vás alespoň zabijí rychle.

V noci se z nádraží stala noclehárna a loviště četných gangů. Obvykle zastavovali vozíky šíleným lehkomyslníkům, kteří se odvážili cestovat i v noci, okrádali je a nezřídka i vraždili. Vojáci proti nim nic nezmohli; ve dne bývali schovaní v bludišti tunelů, v jejichž stěnách si tajně budovali své skrýše, v noci tu bandité byli jako doma a vůbec se neštítili vojáky ze zálohy přepadnout.

Pak tu byly ještě nestvůry – stvoření Herobrinova. V osvětlených městech před nimi byli lidé v bezpečí, zato tam, kde byla tma, nebylo radno chodit. A v tunelech byla pořádná tma – stejně jako na ztemnělém nádraží. Na noc se nebezpečná budova neprodyšně uzavřela, takže jsem neměl kudy utéct. Musel jsem přežít od západu slunce do jeho východu. Pro povzbuzení jsem sevřel rukojeť meče.

„Bejt tebou, tak na to už ani nešáhnu, kamaráde,“ pronesl hrubý hlas výhružně. Opatrně jsem zamžoural do tmy, ale neviděl jsem nic. „Čumte jak zejrá!“ rozchechtal se někdo jiný nalevo ode mě. „Naval prachy!“ pronesl první hlas stejným tónem, jako prve: „jo, a tu svou kudličku taky,“ vzpoměl si a zašermoval mi před obličelem sekerou.

Konečně něco vidím, napadlo mě, když jsem začal rozeznávat obrysy tří postav, které mě obklopily. „Peníze nemám,“ řekl jsem pevně a opět jsem sevřel rukojeť meče. „Pracky pryč!“ zařval opět první hlas: „nebo tě vlastnoručně vykuchám!“ Buď jak buď, kdyby zjistil, že nemám peníze, udělal by to stejně. Jedinou šancí na záchranu života byl útok.

Vrhl jsem se vpřed a zabořil jsem mu hlavu do žaludku. Zavrávoral a svalil se na zem. Jeho kumpán se na mě vrhl – mnohem rychleji než jsem očekával, musel být na tyhle situace zvyklý – a mávl kladivem v nebezpečném oblouku. Tohle mi zláme pěkných pár kostí, pomyslel jsem si. „Ne!“ zakřičel někdo a já udiveně přihlížel, jak kladivo mění směr a naráží do podlahy. Ve třetím lupiči se pohnulo svědomí a na poslední chvíli zabránil svému parťákovi v tom, aby ze mě udělal krvavou kaši.

„Zrádče!“ zakřičel jeho kumpán a podrazil mu nohy. Na to jsem se nemohl jen tak dívat. Přece jenom mi zachránil život. „Za císaře!“ vykřikl jsem a tlustý ničema se ke mě polekaně otočil. Meč vylétl z pochvy a já jsem jej zasypal sadou nejničivějších úderů, které znám. Kryl se kladivem, přesto jsem jej dostal už napodruhé. Byl příliš pomalý. Jeho hlava zaduněla o podlahu.

Zavrčení mě varovalo včas. Zlý hlas 1, jak jsem si jej v duchu pojmenoval, se po mém útoku vzchopil až příliš rychle. Teď po mě mrštil svou sekeru. Vyhnul jsem se letící zbrani, ale to už ne mě skočil s dýkou v ruce. Hodil jsem mečem.

Narozdíl od něj házet umím.

Meč s cvaknutím narazil do jeho hrudi a Zlý hlas 1 se svalil vedle Zlého hlasu 2. Usmál jsem se na Hodného týpka a vytáhl jsem svou zbraň z těla Zlohlase jedničky. „Díky,“ kývl jsem se na něj, zatímco jsem otíral čepel své zbraně o šaty Zlohlase dvojky. Stál tam trochu vyděšeně mezi mrtvolami bývalých kumpánů a v ruce svíral malou dýku. Do tváře jsem mu v té tmě neviděl.

„Mrtvoly přilákají monstra,“ řekl konečně, když se uklidnil. „To je jen pověra,“ vytasil jsem se se svými akademickými znalostmi: „jdou jen po živých.“ Nezdálo se, že by mu to nějak pomohlo a já jsem to zcela chápal. „Máte tu úkryt?“ zeptal jsem se tiše a Hodný týpek kývl. „Jak se vůbec jmenuješ?“ vyzvídal jsem, zatímco mě můj průvodce vedl tmou. „Já jsem Fenzi,“ řekl Hodný týpek. Podle hlasu je o něco mladší než já, pomyslel jsem si.

Tma se kolem nás neochotně rozestupovala. Zatímco jsme bloudili tmavými chodbami, snažil jsem se zjistit, jakým způsobem pronikají oči mého společníka tmou. Viděl mnohem lépe než já – nakonec jsem usoudil, že po týdnech a měsících v tunelích si jeho oči na nedostatek světla zvykly. Každopádně to byl on, kdo mě tiše varoval, když zpozoroval příšery, šourající se tunelem. „Odřízli nám cestu,“ zašeptal. „Kolik jich je?“ zeptal jsem se tiše. „Dva pavouci, zombík a creeper,“ zněla stejně tichá odpověď: „jeden z těch pavouků je malej, takovej ten jedovatej.“ Mohlo to být horší, napadlo mě: „Drž se za mnou,“ řekl jsem ještě.

Nejblíž byl ten malý pavouk. Nechtěl jsem se mu dostat do rány, takže jsem se mu vyhnul a zasypal jsem jej lavinou rychlých úderů. Zasyčel, ale zemřel dříve, než mohl zaútočit na mé nechráněné tělo. Bleskově jsem se vyhnul druhému pavoukovi a věnoval jsem mu jednu přesně mířenou ránu. To už si to ke mě šinul creeper a zlomyslně syčel. „SSSssss!“ tak tak jsem uskočil, když se creeper začal odpalovat. „Bum!“ eploze rozmetala zelenáčovo tělo na kusy a zranila přicházející zombii. Já jsem ale také nevyvázl bez úhony; můj pohodlný oděv byl z větší části znehodnocený a stoupal z něj pach spáleniny.

Zatočila se mi hlava, přesto jsem ale vstal a rozhlédl jsem se kolem. Fenzi se svou dýkou tančil a bodal, dokud pavouk nepadl mrtev k zemi. Spokojeně očistil zbraň a schoval ji za opasek. „Dobrá práce,“ zhodnotil jsem jeho výkon. Hodný týpek se usmál: „měli bychom odtud zmizet.“ Kývl jsem a beze slova jsem ho následoval. Proběhli jsme několika tuneli a dobře skrytým vchodem jsme se dostali do malého, avšak bezpečného příbytku, vyraženého ve skále.

Věřil jsem mu natolik, že jsem odložil meč a pohodlně se natáhl na jednu z postelí. Fenzi mezitím zatopil v peci a začal opékat kus jakéhosi masa. Nabídl mi a já jsem s povděkem přijal. „Co teď budeš dělat?“ zeptal jsem se ho po jídle. „Já – nevím…“ zamyslel se Hodný týpek a zamyšleně se na mě podíval. „Pojď se mnou,“ navrhl jsem mu a opětoval jsem jeho pohled. „Kdo vlastně jsi – a kam jdeš?“ zeptal se Fenzi a se zaujetím si změřil můj zevnějšek. Teprve ve svitu louče, která osvětlovala Fenziho úkryt bledým svitem si můj hostitel všiml trosek mého oděvu a okamžitě látku zhodnotil. Mé oblečení stálo víc, než celý jeho úkryt dohromady.

„Jsem Stratég Thecio z Impéria Morsar,“ pronesl jsem zcela jiným tónem.

„A jsem na cestě do provincie Warez.“

 

  • Po krátké odmlce vás znovu  zdraví Shadoe.
  • Omlouvám se za dlouhé čekání na další díl (prázdniny jsou prázdniny).
  • Můžete navštívit také můj blog, přestože se na něm nic neděje (prázdniny jsou prázdniny).
  • Již dokončenou sérii Stín draka naleznete zde spolu s dokončenými díly Zrodu draka.
  • Stále probíhají jednání o zfilmování Stínu draka (a asi ještě chvíli budou).
  • Dotazy a návrhy můžete psát na e-mail Shadoe-Restalon@email.cz nebo do komentářů.
  • Komentujte, hodnoťte a těšte se na další díl.
  • Všechny vás zdraví Shadoe.
Tagged with: , , ,

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.