Zrod draka: část 4.

[singlepic id=712 w=600 h=77 float=center]

Stratég urychleně opustil království Ulgrich.

Cestoval do provincie Warez, cestou však byl přepaden.

V boji zvítězil a získal nového společníka.

Poté překročil hranice, aby našel Třetí legii.

Po jeho návštěvě v pevnosti legie se jeho stopa ztrácí.

Zatímco cestoval, říše se pomalu hroutila.

Provincie Rashez zradila Impérium.

(Kroniky Impéria, svazek 28, poslední kapitola)

Vystoupal jsem na vršek kopce a rozhlédl jsem se po pláni.

Zaslechl jsem, jak Fenzi tají dech při pohledu na pevnost Třetí legie. Tisíc mužů vybudovalo pevnost z kamene, oceli a obsidiánu. Byla prostá, ale přesto velkolepá. Čtyři masivní věže střežily rohy pevnosti. Širokostěnné budovy s malými okny protínaly hlavně děl. Vojáci pochodovali po hradbách a hlídali celý komplex. Ve středu se k nebi vypínala vysoká věž, která byla ozdobena praporci a symboly Impéria. Vysoko nad mocnými zdmi stál kapitán legie a hrdě sledoval dění v pevnosti.

„Udělal jsem dobře, že jsem s tebou šel,“ poznamenal můj společník, když konečně odtrhl oči od majestátní stavby. „Tady přebývají vojáci Třetí legie,“ řekl jsem a vydal jsem se k bráně. Fenzi mě s odstupem následoval. „Jménem císaře!“ zakřičel jsem tónem, který používají pouze důstojníci Impéria: „otevřete bránu Stratégu Theciovi a jeho doprovodu!“

Brána zarachotila a začala se otevírat. Vojáci Třetí legie mě znají – konec konců jsem mezi nimi žil osm let. Zlatá hůl a podobné harampádí je nezajímá. Fenzi fascinovaně sledoval zvětšující se otvor. A tam stáli v pozoru všichni legionáři; v plné zbroji, s tasenými zbraněmi a v dokonalé formaci.

Vykročil jsem a pevným krokem jsem se vydal uličkou, kterou vytvořili. Vrhali na mne přátelské, pevné pohledy. Některé z nich jsem znal; v deváté řadě stál Orjil Smrtišíp – jeden z nejlepších střelců legie. Pozdravil mě neznatelným pokývnutím, které znamenalo: ostatní jsou tu také. Ostatní bojovníci z mého oddílu. Musel jsem se usmát, když jsem si je v duchu vybavil. Svalnatý Hwindar, poťouchlý Tirskin, zamlklý Forkskoj a další. Potřásl jsem hlavou, abych se zbavil rozptylujících vzpomínek.

Kapitán legie řízně zasalutoval a přátelsky se na mě usmál: „lorde Stratégu, vítám vás v táboře Třetí warezské legie Impéria Morsar,“ řekl přesně podle protokolu. „Pohov, kapitáne Dentreste,“ předvedl jsem i já svou znalost předpisů. Pak už jsem to nevydržel a srdečně jsem mu potřásl rukou. Teprve potom jsem si uvědomil svou chybu; Dentresto měl medvědí sílu a nabídnuté ruce obvykle zdvořile rozdrtil. Jen ztěžka jsem udržoval kamennou tvář, zatímco ruka protestovala a vojáci se potutleně usmívali.

Teprve poté, co jsem si přetrpěl smrtící sevření, dal Dentresto vojákům rozchod a pozval mě i s mým společníkem do sněmovního sálu. „Co tě k nám přivádí?“ zeptal se zvědavě, jakmile za námi zapadly dveře. „Slyšel jsi už o tom debaklu v Ulgrichu?“ zeptal jsem se. Potvrdil mi to, přesně jak jsem očekával. „Vynion tvrdí, že atentátník byl poslán císařem.“ Objasnil jsem mu krátce, co se přihodilo během mého jednání s králem Ulgrichu.

„Tomu samozřejmě nevěříš?!“ zeptal se Dentresto. „Ne. Takové zákeřnosti by náš císař nebyl schopen,“ zakroutil jsem hlavou: „byl to někdo jiný. Někdo, kdo z nějakého důvodu touží po válce mezi našimi zeměmi. A já jej musím najít.“ Dentresto pochybovačně potřásl hlavou: „Ty by jsi se měl vrátit zpět do Etangreinu,“ řekl a dodal: „císař tě bude potřebovat v Arantii.“ „Provincie Rashez nás zradila,“ namítl jsem: „do Etangreinu se nedostanu. Odřízli východní provincie od západních.“ „Pak tě budeme potřebovat my,“ zamračil se kapitán. „Máte Stratéga Brinna,“ oponoval jsem: „jde o důležitou záležitost, u Notche! Možná na tom závisí budoucnost říše.“

„Co od nás potřebuješ?“ přestal se se mnou hádat kapitán. „Výzbroj, výstroj – a několik málo mužů,“ řekl jsem s úsměvěm a Dentresto můj úsměv opětoval: „Hwindar – “

„ – Orjil, Tirskin, Forkskoj, Pendraban, Gersitir Balcon a Fenzi,“ doplnil jsem seznam. Orjil byl dokonalý střelec, Hwindar brutální hora svalů, Tirskin byl alchymista, Forkskoj cvičitel vlků a ocelotů, Pendraban čaroděj a učenec. Gersitir Balcon z rodu Balconů byl samozřejmě kovář, navíc ale ještě výborný pyrotechnik, no a ve Fenzim jsem už rozpoznal talenty špeha a stopaře.

„Dobrý výběr,“ usmál se Dentresto: „kdy vyrazíte?“ „Zítra ráno,“ odpověděl jsem: „díky za spolupráci.“ Znovu jsem se dopustil stejné chyby a podal jsem mu ruku.

Zmučená končetina mě ještě pobolívala, zatímco jsem procházel zbrojnicí a hledal vhodnou výbavu. Diamantová zbroj, luk očarovaný na vyšší zranění, obdobným způsobem upravený meč – ještě s okouzlením umožňujícím odražení protivníka. Trošku jídla, nějaký ten nůž, několik map Warezu, Ordleinu, Mykterru, na kterém prý rostou obří houby a Irrionu, kde žijí barbaři. Hodit se mohla i hrst kousků zlata a smaragdů. Pečlivě jsem si vybral sadu lektvarů. Pobral jsem několik loučí a nakonec jsem si na záda ještě pověsil dřevěnou hůl.

Konečně jsem se zase cítil bezpečně.

***

„Takže se tě ptám naposledy,“ pronesl Erenion mrazivě k vyděšenému muži před sebou: „kam odešel Stratég?“ Lupič se nekontrolovatelně třásl. Tihle muži měli pekelnou odvahu. Vnikli na ztemnělé nádraží uprostřed noci, pobili čtrnáct bestií a osm mužů jeho bandy, jen aby se dozvěděli, kam odešel nějaký bezvýznamný šlechtic. „Odešel směrem k hranicím s provincií Warez,“ řekl opatrně, šilhajíc po meči, který jeden z vetřelců držel pod jeho krkem.

„Byl s ním jeden z členů Iggrotova gangu,“ dodal a nervózně se na kapitána usmál: „měli docela naspěch.“ „Výborně!“ zamumlal si pro sebe Erenion. Pohlédl na jednoho z gardistů a ten pokýval hlavou. Kapitán se na zajatého lupiče mrazivě usmál: „Zabijte ho.“ „Pane – to přece –“ muži u jeho nohou se zlomil hlas. „Slyšel jsi dobře. Já, Erenion, kapitán královské gardy Království Ulgrich, tě jménem krále Vyniona III. právoplatného vládce království Ulgrich a Impéria Morsar, tímto odsuzuji k smrti. Trest bude vykonán neprodleně.“ Meč jednoho z gardistů zasvištěl vzduchem a přeťal vlákno mužova života.

„Nezasloužil si popravu mečem,“ konstatoval Erenion a jeho muži souhlasně zabručeli. „Potřebuji mapu,“ odvrátil se od mrtvého těla a vzal si od jednoho z gardistů pokrčený papír. „Pevnost Třetí legie,“ zamračil se, když do ní zanesl Stratégův směr. „Tam ho napadnout nemůžeme!“ zkřivil tvář Deinal, Erenionův seržant: „měli bychom se vrátit a podat zprávu králi.“

„Hlupáku!“ Ereninův hlas zhrubl a Deinal sebou trhl. „Král touží po jeho hlavě,“ pronesl klidněji, ale v jeho hlase byl stále patrný náznak zloby: „když mu ji nepřineseme, budeme muset čelit jeho hněvu. budu muset čelit jeho hněvu. A pokud bude mít náš pán špatnou náladu, klidně nás může degradovat a strčit do vězení. Pokud nás tedy nenechá rovnou popravit.“ Deinal sklopil oči k zemi a neklidně se ošil. „Dost řečí,“ uzavřel kapitán svůj projev: „čas se krátí.“

Vydali se na cestu.

 

  • Znovu vás zdravím a omlouvám se za další pomlku.
  • Již dokončenou sérii Stín draka naleznete zde spolu s dokončenými díly Zrodu draka.
  • Stále probíhají jednání o zfilmování Stínu draka (a stále asi ještě chvíli budou).
  • Dotazy a návrhy můžete psát na e-mail Shadoe-Restalon@email.cz nebo do komentářů.
  • Zrodem draka skončí mé působení na serveru majncraft.cz, (avizovaný Pád draka se ruší) z důvodu časového vytížení. Doufám, že to pochopíte.
  • Prosím, komentujte, hodnoťte a těšte se na další díl. S pozdravem Shadoe.

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.