Zrod draka: část 9.

[singlepic id=712 w=600 h=77 float=center]

Jsme smrtelní.

Snadno podlehneme nemocem či ranám.

Naše životy jsou křehké.

Náš osud je vrtkavý.

Ale je v nás něco více než to.

Jsme svobodní.

Znova jsem zazvonil.

 

Krychlová hlava postaršího muže byla plešatá. „Pan Andagario je zrovna na odchodu,“ referoval ode prahu: „pokud mu něco chcete, pospěšte si.“ Kývl jsem a prosmýkl jsem se kolem něj do domu.

Andagario zrovna přebíral truhlu s lektvary. „Copak chcete?“ zahalekal, aniž by se obtěžoval vzhlédnout. „Jste ve vážném nebezpečí,“ informoval jsem ho věcně a nepozorovaně jsem štípnul lektvar nočního vidění. Taková věcička se vždycky hodí. Navíc zadarmo. „Berte to jako dárek,“ zahuhlal alchymista a já jsem prudce zrudl. Asi to nebylo až tak nepozorované.

Přešel jsem ke stolku a zvedl jsem ohmataný svazek. Alchymii docela rozumím: přesto jsem ztuhl, když jsem zjistil, že hledím na svou vlastní knihu. Dopsal jsem ji dva měsíce před mým odjezdem na diplomatickou misi – to znamená před nějakými sedmi staletími. Teď tu ležela; moje dílo Úvod do geografie a přírodozpytu Netherské sféry, kolegy někdy žertem nazývané –

„Kodex Netherský,“ mrkl na mě zpoza hromady krámů alchymista: „stěžejní dílo moderní alchymie.“ „Cože?“ takové cti že by se dostalo mému skromnému svazku? „A co Ptecharonův Univerzální receptář elixírstva?“ zeptal jsem se. „Ten se přece nezachoval,“ zabručel Andagario. Zběžně jsem knihu prolistoval. „Jeden list chybí,“ řekl jsem tiše. „Ovšem. Už velmi dlouho,“ nacpal učenec posledních několik lahviček do batohu.

„Říkal jste něco o vážném nebezpečí,“ zamračil se po chvíli. „Ano; kam míříte?“ zeptal jsem se a upřel jsem na něj tázavý pohled. „Do Netheru,“ ťukl ledabyle na obálku mého Úvodu. „Buďte opatrný,“ poprosil jsem ho, zatímco jsme opouštěli jeho dům. Roztržitě přikývl.

***

Divný člověk, pomyslel si Andagario, když vstupoval do portálu. Jako bych ho už někde někdy viděl. Kdo to mohl být?

***

Ufff! Naštěstí mě nepoznal! Oddechl jsem si. Na poslední straně mé knížky je na celostránkové iluminaci můj portrét. Zapadl jsem do zapadlé uličky a tam jsem si nasadil přilbu: „Výsledky analýzy.“ Hlas začal plynule odvíjet odpověď: „Analyzovaná osoba je totožná se sekundárním cílem. Mezi jejím četným vybavením se nachází i takzvaný lektvar Vnuknutí, který –“

„Stačí,“ řekl jsem.

***

Andagario byl už dva dny v Netheru, když jsem opět nalezl primární cíl. Nepozorovaně jsem ho střežil, tedy alespoň do chvíle, kdy se to všechno pořádně zvrtlo.

„Pan Andagario není doma!“ Druhý muž se zamračil a zeptal se: „A kde tedy je?“ „Odešel portálem do Netheru,“ referoval ochotně sluha: „potřebuje nové suroviny, vrátí se asi pozítří.“ Nezbývalo jim, než poděkovat a odejít.

Druhý muž Ho zatahal za rukáv: „To jsou oni!“ ukázal na skupinu podivných válečníků. Nesli různé zbraně: válečné sekery, meče, kladiva, nože, luky, kuše. Byli oblečeni do kožených zbrojí, často s kovovým pancířem či přilbicí. Žoldáci.

„Stůjte!“ vykřikl On. Udělali pravý opak. Celá povedená sebranka se rozeběhla ulicí. V jednu chvíli mi docela zatrnulo. Jeden z nich vystřelil z kuše po dvojici mužů. Zasáhl Toho druhého.

Začala zběsilá honička, kterou jsem sledoval z oblačných výšin s rostoucími obavami. Pak vběhli žoldáci – a po nich i On – do jakési budovy. Slétl jsem dolů také. Nepozorovaně jsem vstoupil. Portál. Fialové fragmenty mě vábily. „Vždyť už jdu,“ zamručel jsem a udělal jsem krok.

Obsidiánová zbroj se rozzářila a já pochopil, že něco je špatně. Pozdě. Ohromná vlna mne nadzvedla a odmrštila daleko za Železnou horu. Těžce mnou udeřila o zem a vyrazila mi dech.

Vydrápal jsem se z kráteru.

„U Withera!“

Zaklel jsem a snažil jsem se pročistit si hlavu. „Primární cíl ztracen,“ informovala přilba. „Sklapni,“ zavrčel jsem – na tohle jsem vážně neměl náladu. Co teď? Šance dostat se k portálu byla prakticky nulová – už teď tam postávaly desítky lidí. Nemohu ochránit cíle.

Vzlétl jsem do výše.

No ovšem! Kolem Železné hory se stahovala mračna. A za nimi, kryti jejich stíny, kráčeli nemrtví válečníci. Zatímco slunce zapadalo a hřmění sílilo, rozlévaly se vlny nestvůr okolo města jako temná řeka. Ve městě si jich brzy všimli; zvony se rozezněly a po hradbách létaly rozkazy. A já už věděl, co budu dělat.

Pozvedl jsem Stín draka.

Meč akumuloval energii s hrozivým hřměním, které mě ohlušovalo. Jeho čepel těžkla a výboje nesmírné intenzity rozechvěly prostor okolo mne. To si nechám líbit, usmál jsem se, zatímco se meč rozzářil jako slunce – vskutku, některé přišery opravdu začaly hořet!

Připadal jsem si jako v nitru bouře. Nesmírná síla mne rozechvívala a tíha plně nabité zbraně už byla k nesnesení. I přes zavřená víčka zářící světlo bodalo do očí a hrom duněl jako tisíc bubnů. Namířil jsem špičku meče na postupující voje nemrtvých a vší silou jsem zaútočil.

Nemohl jsem vědět, že ještě staletí poté bude můj útok nazýván Bleskem Notchovým, znamením soudu, které povede k vzniku sekty Elektrizujících srdcí.

Nemohl jsem vědět, že tato sekta zneužije této skutečnosti jako záminky pro povolení brutálních poprav za pomoci elektrických creeperů.

Nemohl jsem vědět, že právě tímto způsobem bude popraven významný badatel Banterion Moudrý.

A už vůbec jsem nemohl vědět, že kdyby tohoto badatele nestihl tento nespravdlivý svět, jednoho dne by vytvořil fascinující teorii: náš svět je jen divadlem pro diváky ze světa jiného. Ze světa, který není složen z krychlí. Nepochopitelná myšlenka.

Vražedný výboj se zaduněním, které trhalo samotnou realitu narazil do kopce za městem. Kopec prostě a jednoduše explodoval. Vzduchem létaly kusy zeminy, kamení i mrtvých nestvůr. Země se třásla a boční výboje smažily stovky netvorů najednou. Fascinovaně jsem hvízdl.

„Aktivována zpětná sekvence,“ řekla přilba: „transport za čtyři minuty, padesát devět sekund.“ Vracím se do svého času – takže má mise skončila? Najednou jsem zahlédl pohyb.

„Nepřátelský cíl na deseti hodinách,“ ozvalo se, ale já ho už viděl – vládce Endu mne opět poctil svou návštěvou. Připravil jsem se k boji. „Čtyři minuty, třicet sekund,“ informovala zbroj.

Dolétl až ke mě. „Kde je? Já vím, že to víš! Cítím to!“ zařval a probodl mě pohledem. „No, abych tak řekl – to je docela složité,“ odpověděl jsem klidně. „Složité,“ odfrkl si: „vyklop to, nebo to z tebe vymlátím. Nemám čas.“

„Čtyři minuty.“ Zbroj si vybrala ten nejlepší okamžik.

„Cože?“

„Ale nic. Sklapni, ty obsidiánová nádhero.“

Zjevně nepochopil mou poznámku ke zbroji, protože se s hrozivým výkřikem vrhl vpřed a vzduch se naplnil vířící ocelí. Bojoval zuřivě a pohyboval se nesmírně rychle. Tak tak jsem odrážel  jeho rány. Uvědomil jsem si, že těch několik minut, které mě dělily od bezpečí, už mu odolávat nezvládnu.Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo.

Když už jsem začínal doufat, že bych ještě mohl vyváznout, vyrazil mi meč z ruky a já dopadl na střechu jednoho z domů. Skutálel jsem se dolů a tvrdě narazil na kamennou dlažbu. V mžiku byl u mě, popadl mě a prohodil mě oknem přímo do domu. Andagariův dům, uvědomil jsem si, když jsem dopadl mezi úlomky skla a rozlité elixíry.

Pak se to stalo. Vládce Endu už pozvedal ruku s mečem – ale najednou se zastavil. Něco ucítil. Já také. „Primární cíl detektován,“ oznámila zbroj. Černý cizinec okamžitě vystartoval a zamířil k domu s portálem.

Sebral jsem všechny síly a letěl jsem za ním.

Před portálem stál on. Nevěřícně si prohlížel obléhané město. Vypadal jinak – a přece stejně. Vládce Endu se k němu rozlétl s napřaženým mečem.

Bylo to o fous.

Odstrčil jsem Ho stranou a nastavil tak útočníkovi vlastní hruď.

„Nula,“ pronesla zbroj.

 

  • Zdravím vás u předposlední části série Zrod draka
  • Mrkněte také na můj blog (mohou se tam občas objevit nějaké novinky).
  • Již dokončenou sérii Stín draka naleznete zde spolu s dokončenými díly Zrodu draka
  • Adventure mapa Hlubiny: Krejziho dům  ↓DOWNLOAD↓ (Nejnovější verze)
  • Nábor herců – Stín draka film zde.
  • Chystá se opravný patch na mapu Krejziho dům, který vyřeší některé drobnější chyby
  • Dotazy a návrhy můžete psát na e-mail Shadoe-Restalon@email.cz nebo do komentářů
  • Těšte se na poslední díl. S pozdravem Shadoe

 

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.