Majncraft – Ancient Legacy

Kapitola první – Mithos Píše se rok 971 Arkanianského kalendáře. Jmenuji se WhiteAngelM a pracuji u Federace jako vedoucí oddělení archeologického výzkumu. Těmito spisy Vám chci sdělit přelomové poznatky o historii našich dávných předků, které jsem shromáždil za posledních několik měsíců rozsáhlého výzkumu. Vše začalo 10. června tohoto roku, kdy jsem byl přivolán k objevu velmi zvláštního předmětu. Nález byl učiněn skupinou horníků vedených mistrem Vergisem při dolování nové těžební šachty. V hloubce asi dvaceti metrů pod povrchem narazili na neznámý artefakt pevně zaklíněný do skály. Zpočátku tento tmavý opálený blok považovali za meteorit neobyčejných rozměrů, ale při bližším ohledání si všimli, že na několika místech je zřetelný čistě metalický povrch. Následně kontaktovali mé výzkumné středisko. Už po telefonu jsem zakázal jakoukoliv manipulaci s nálezem. Po mém příjezdu mě sám mistr zavedl k místu nálezu. Ukázal prstem do kouta a odešel. Bylo vidět, že má naspěch. Nález artefaktu pravděpodobně narušil jeho pracovní tempo a nechtěl se tu ještě více zdržovat. Pustil jsem se ihned do práce. Použil jsem digitální spektrometr pro určení přibližného stáří objektu a materiálu, z něhož je vyroben. Po krátkém okamžiku mi slabým pípnutím dal přístroj najevo, že je rozbor dokončen. Následně mě při pohledu na přístroj polil studený pot. Na displeji svítil údaj o stáří ~980 let, a v kolonce materiálu se objevil nápis UNKNOWN & ANVIL. To přece není možné, pomyslel jsem si. Provedl jsem analýzu znovu a znovu, abych si byl jistý. Přístroj si nadále trval na svém. Ještě jsem pro jistotu namířil rezonanční sondu spektrometru na skálu. Přístroj téměř okamžitě vypsal na displej údaj o stáří předmětu 6 Mil. let a ID #1 Stone. Spektrometr tedy funguje správně. S extrémně vzácnými bloky antického formátu ANVIL jsem se již setkal. Je známo pouze jediné místo na naší planetě, kde se tyto neznámé bloky dají najít. Je jím tajemné místo zvané Zapovězený chrám. Vzdušnou čarou je to odsud zhruba třicet kilometrů. Také stáří artefaktu odpovídá začátkům našeho letopočtu. Takže není pochyb – přede mnou leží předmět pocházející z období Antiků, o kterých víme jen velmi málo. Jednoznačně mám před sebou nejvýznamnější objev od nálezu chrámu samotného. Zapovězený chrám – místo, nad kterým visí mnohem více otázek než odpovědí. Monumentální stavba obřích rozměrů, která byla objevena před 8 lety hluboko v Raelských horách výzkumnou výpravou vedenou doktorkou spuntiky. Existence tohoto chrámu je prozatím jediným důkazem o technologické vyspělosti našich dávných předků, pro které se vžilo v široké veřejnosti pojmenování Antikové. Místo, které jako archeolog znám velmi důvěrně, mnohokrát jsem tam se svým týmem prováděl výzkum. Poničené a temné kovové chodby vedoucí do neznáma. Nesčetné množství rozlehlých místností, na kterých se podepsala nějaká pradávná havárie. O další zkázu se postaral čas a příroda sama. Stěny a dveře na mnoha místech jsou popsány dialektem, kterému už v dnešní době nikdo nerozumí. Dlouhodobý výzkum, který jsem zde po dobu šesti let vedl, přinesl za celou dobu jen strohé informace a snad ještě více otázek. Zjistili jsme, že tato stavba pravděpodobně sloužila jako nějaký druh výzkumného zařízení, nebo jako vojenská základna. Dokazuje to velké množství přístrojů zvláštního vzhledu a pokročilých technologií, které jsme v chrámu našli. K čemu ale tyto přístroje sloužily, nebo jak se používaly se už nikdo nedozví – veškerá elektronika v nich obsažená je již několik staletí úplně zničena. Zbyla v nich jen hromádka červeného prášku neznámého složení. Bohužel výzkum byl předčasně ukončen z důvodu tragédie, kdy se na mé dva kolegy zhroutil několikatunový strop jedné z nižších zaplavených chodeb. Chrám byl následně zapečetěn, aby se už podobná událost nikdy neopakovala. Dodnes mi tato událost nedá spát, to já tam ty kluky tehdy poslal. Ale zpět k artefaktu. Sepsal jsem s dělníky nálezový protokol a za pomoci laserové řezačky jsem jej vyjmul ze stěny štoly. Byl na své rozměry překvapivě velmi lehký. Převezl jsem jej do našeho výzkumného střediska a zapsal jej do databáze pod kódovým označením Mithos. Informoval jsem Bedrycha, admirála Federace, o tomto neobyčejném nálezu a požádal ho o povolení k výzkumu. Přišla mi jen automatická odpověď se souhlasem. Taková, kterou jsem dostával už několik měsíců, i když jsem se zeptal na opravdu cokoliv. Věděl jsem, že ten darebák moje e-maily už ani nečte. Taktéž s financováním archeologického oddělení to šlo delší dobu z kopce. Ani nebylo divu, o upadající odvětví archeologie v dnešní době nejevil téměř nikdo zájem. Jediné, co všechny vysoce postavené ve Federaci zajímalo, byla stavba té jejich megalodi Hyperion. Celé mé oddělení čítalo pouze tři lidi včetně mě. Mí kolegové byli na vykopávkách v Archipelagu a vrátit se měli až za dva týdny. Tak jsem si Mithos vzal pod svá ochranná křídla osobně. Zavřel jsem se s ním do své pracovny a zapomněl na okolní svět. Měl jsem plnou hlavu té tajemné věci, co mi ležela na pracovním stole. Mám před sebou přece kus historie. Odkud pochází a co asi skrývá? Pustil jsem se tedy do odstraňování kamenité krusty za pomoci laseru. Původně jsem se domníval, že je artefakt pouze pokryt korozí kovu, ze kterého je vyroben. Jak se ale následně ukázalo, byl jen celý pokryt roztaveným křemenem. Takže se kdysi do skály dostal za působení velmi vysoké teploty. Musel jsem postupovat velice opatrně, nechtěl jsem nic poškodit. Kousek po kousku se mi odhalovala stříbřitá krása tohoto předmětu. Trvalo mi celý zbytek dne, než jsem jej z kamenitého vězení osvobodil. Naprosto znaven touto mravenčí prací jsem už jen zvládl naložit Mithos do ultrazvukové čističky a následně jsem upadl do hlubokého spánku. Následující den mi ležela na stole kovová, naprosto souměrná kostka zdobená po hranách pravidelnými ornamenty. Nicméně mě zaujala jedna věc: Všiml jsem si, že kostka není úplně hladká, jak se na první pohled zdálo, její povrch je spíše jemně zrnitý. Ze zvědavosti jsem se podíval na Mithos pod mikroskopem. Nestačil jsem se divit tomu, co jsem tam spatřil. Antický dialekt! Naprosto celý povrch objektu je pokryt velkým množstvím drobného textu. Zadal jsem počítači, aby veškerý text naskenoval a sestavil do jednoho velkého obrazu. Přece jenom se mi nechtělo studovat symboly celé dny v objektivu mikroskopu. Třeba tyto řádky přinesou nové poznatky do studia Antického dialektu, které do dnešní doby stojí na bodu mrazu. Nechal jsem počítač pracovat, a usedl jsem za stůl si vychutnat šálek dobrého čaje. Mou pozornost zaujaly fotografie čtyř kovových desek, které jsme před sedmi lety nalezli nedaleko Chrámu. Totožné symboly, stejný dialekt, jen tyto byly vyryty ručně, nikoliv strojově jako tomu je všude uvnitř Chrámu. Co asi potkalo antika, který psal tyto řádky, a co se nám v nich snažil sdělit? Náhle mě z hlubokého zamyšlení vytrhl monotónní hlas počítače, který skenoval povrch artefaktu. Začal hláskovat abecedu… „Ten krám už zase nefunguje“ pomyslel jsem si a přesunul se ke skeneru, abych ho resetoval. S prstem na tlačítku vypnutí jsem ale koutkem oka zahlédl na monitoru červeně označené symboly. Skočil jsem k obrazovce jako střela. Chvíli jsem s nosem na displeji zůstal zmražený a skoro ani nedýchal. „Na artefaktu se opravdu nachází naše Alfanumerické znaky?! Jak je to vůbec možné? Zvědavě jsem prohlížel oblast, kde se vyskytovaly naše znaky, a nemohl jsem uvěřit, co jsem tam spatřil. „Vždyť je tu kompletní překladová tabulka Antického dialektu do základní hieroglyfické podoby a dokonce do našeho písma.“ Tak přece jenom, kdysi dávno se používaly oba jazyky, z nichž jeden upadl postupně v zapomnění. Přede mnou leží klíč ke spoustě záhadám naší historie, k tajemství našich předků a kdoví k čemu ještě. Nyní již pro mě nebude problém přeložit jakýkoliv antický text, který mám před sebou. Strávil jsem celé tři dny, než jsem přeložil veškerý text na artefaktu. Až na několik zdánlivě nesmyslných kódových označení se jednalo o schéma elektrického zapojení. Podle tohoto textuje tedy artefakt dutý a uvnitř se nachází nějaký druh zařízení, které lze s trochou snahy připojit na naše počítače. Dle popisu jsem z jedné strany kostky odřízl stěnu a uvnitř našel komunikační rozhraní. Bylo poznat, že tato dutina byla perfektně hermeticky uzavřena, zařízení vypadalo, jako kdyby bylo vyrobeno teprve včera. Byl to zvláštní pocit, koukat na zařízení tak staré a technologicky téměř stejně vyspělé, jako je dnešní technika. Všiml jsem si ještě jedné zajímavé věci, že velká část elektroniky je vyrobena z Rubia – kamene, který se dnes využívá jen jako šperk a v malé míře v léčitelství. Antikové jej v textu přede mnou označují jako Redstone. Strávil jsem další den konstrukcí seriového překladače dle schématu, aby bylo možné Mithos připojit k mému PC. Večer jsem měl už vše připraveno na spuštění. Pro jistotu jsem ještě několikrát dle schématu překontroloval zapojení, jestli je vše správně. Bylo. Zadal jsem příkaz ke spuštění programu, který následně několik okamžiků dekódoval data. Po chvilce obrazovka počítače zčernala a já si napjatě hryzal nehty nad očekáváním, co se bude dít. Po několika vteřinách, které mi připadaly jako věčnost, se mi před očima objevil mně dobře známý symbol bílého kruhu s křídly, který je v chrámu vryt do středu každých dveří. Co mě ale následně opravdu fascinovalo byl nápis, který se uprostřed tohoto kruhu rozzářil: Evacuation Class Vessel AR1.0 ARCHANGEL =============================== FLIGHT RECORDER awaiting command _ Najednou mi vše ohledně mého dlouholetého výzkumu začalo dávat smysl. To tedy znamená, že Zapovězený Chrám není a nikdy nebyla budova

Tagged with: , ,

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.