Majncraft ancient legacy kapitola druhá – Za novým světem

Téměř tisíc let stará černá skříňka ze záchranného vesmírného plavidla. Zní to jako začátek nějaké science fiction, nicméně přesně taková věc právě leží na stole přede mnou. Zůstal jsem naprosto šokován objevem, který by zajisté ovlivnil všechna světová náboženství. Chybějící střípek ve vývoji naší rasy. Kdysi jsme tedy přiletěli na naši Zeměkostku z jiné planety na palubě vesmírné lodi. Jsme tedy všichni potomky jiných bytostí? Jsem jediný na planetě, kdo o něčem takovém ví. Mám se vůbec s někým podělit o tak převratné informace? Letový rekordér toho obsahoval mnohem více, než jen letové údaje, kterým jsem moc nerozuměl. Byly zde uloženy hlasové deníky kapitána a dokonce zápis událostí, které předcházeli samotnému opuštění starého světa Antiků. Následující příběh jsem zrekonstruoval ze všech dat a informací, které mi černá skříňka poskytla. …Prognózy byly strašlivé, dle výpočtů by srážka s tělesem rozměrů, jaké měl asteroid W13 – Abaddon, znamenala úplné vyhlazení planety. Mezi obyvateli vypukla čistá panika, hráči protestovali, griefovali, kradli a vraždili, někteří se opakovaně opíjeli lektvary. Situace se začínala vymykat z rukou pořádkových sil moderátorů. Postupně vypukala anarchie, hráči jednoduše potřebovali naději… Byla postavena evakuační loď enormních rozměrů – ECV Archangel, které se lidově začalo říkat Archa. Její úkol byl prostý, zachránit veškeré obyvatelstvo, flóru a faunu Zeměkostky před jistou záhubou. Stavba trvala pouze 2 týdny a podíleli se na ní ti nejzručnější stavitelé, které se podařilo sehnat. Při stavbě byly implementovány nejmodernější technologie, které vyvíjeli v utajení hluboko pod zemí vědci Projektu X několik posledních let. Za zmínku stojí například jednotky MFSU, kterých Archanděl nesl celkem šest. V té době to bylo nejvyspělejší zařízení pro uchovávání energie. Bohužel nebylo možné na palubu vměstnat žádný generátor energie. Jednoduše neexistoval žádný takový, který by byl schopen dodat takové množství energie, jaké bylo potřeba, a zároveň byl natolik malý, aby bylo možné jej umístit do strojovny. Proto musely být MFSU nabity již na planetě za pomocí prvního prototypu fúzního reaktoru Hvězdný Most. Za pomocí výkonného teleskopu byl nalezen solární systém podobný našemu současnému. Dle výpočtů se v tomto solárním systému vyskytují planety s obyvatelnými seedy. Bylo spočítáno, že za použití běžného pohonu by loď byla schopna doletět do požadované oblasti přibližně za 40 tisíc let, což bylo samozřejmě neakceptovatelné. Naštěstí divize přišla na základě nedávných výzkumů s alternativním řešením – cestování hyperprostorem. Vrchními inženýry divize výzkumu alternativních energií Ing. Pulcem a Ing. Amunakem bylo zjištěno, že krystal Lapis Lazuli je schopen ohýbat časoprostor, pokud je vystaven silnému infračervenému záření. Krystal Lapis Lazulitu ve tvaru tetrahedronu byl umístěn do titanové skříňky a připojen na matici infračervených laserových paprsků. Takto sestavené zařízení bylo schopno otevřít hyperprostorové okno potřebné pro přesun na novou planetu. Dle kalkulace se s hyperpohonem délka cesty zkrátí na 36 dnů. Vědecký tým projektu X upozorňoval, že je potřeba provést ještě spoustu výpočtů pro odstranění nežádoucích teplotních výkyvů, kterými krystal disponoval, nicméně na to nebyl čas. Muselo se jednat rychle a tohle bylo jediné, co jsme měli. 7 dnů před dopadem asteroidu byl odhalen projekt Archangel široké veřejnosti. Přistál na letišti v New Vegas, kam se sotva vměstnal. Byl vydán celosvětový příkaz k okamžité evakuaci. Bohužel se veřejnost rozdělila do dvou táborů. Část hráčů se rozhodla nenalodit se na palubu. Učinili tak na základě utajených vědeckých expertíz nestability jádra hyperpohonu, které někdo publikoval pro veřejnost. Věřili, že v bunkru Projektu X hluboko pod zemí budou schopni za použití moderních technologií energetických štítů přežít a že jejich šance bude vyšší než u posádky vesmírné lodě. Na planetě nakonec zůstalo 26 hráčů, z velké části vědecký personál projektu X z oblasti výzkumu, ke kterým se připojilo několik civilistů. Přidala se k nim i sekta zasvěcenců Enderskému dračímu Bohu, vedených prorokem dračí krve – Utheraptorem. Bylo známo, že v případě dopadu bude povrch dlouhou dobu neobyvatelný z důvodu radiace a prachu. V případě nedostatku vody, kyslíku nebo potravy měli v plánu použití stázových komor, kterými byl Projekt X vybaven pro případ nukleární války a zničení atmosféry. Samozřejmě pro zachování všech známých druhů byly kromě hráčů na palubu umístěny veškeré rostliny a mobové – i přes protesty posádky i ti agresivní. A tak 14. prosince 2010 Archanděl odstartoval. Za pomocí tažných podsvětelných motorů vystoupal na orbitu planety a za několik minut vstoupil do hyperprostoru. Inerciální tlumiče pracovaly na jedničku, i když se některým pasažérům při prudkém zrychlení udělalo nevolno. Senzory chvíli před opuštěním solárního systému zaznamenaly silnou explozi – Zeměkostka se srazila s Asteroidem Abaddon. Dle výpočtů poslední známé trajektorie a rotace planety vyvstala uspokojivá zpráva – dopadl do oceánu. Mohli to ti lidé dole přežít? A jaký osud je čeká? ( příběh Technicraftu ). Uběhlo poklidných 22 dnů cesty v hyperprostorovém okně, za které se na lodi neudálo nic zvláštního kromě pár stížností na příliš pikantní stravu lodního šefkuchaře blurčáka. Mimo to došlo jen k několika lehkých zraněním z nepozornosti. Vše probíhalo hladce. Nikdo neměl ani nejmenší tušení o tom, jak dramaticky se situace změní v následujících hodinách. Jen několik pater pod nic netušící posádkou se ve strojovně hromadila nezměřitelná energie. Na vině byl tetrahedronový krystal v jádru hyperpohonu. A tak se to stalo, v 17 hodin 15 minut došlo k náhlému zhroucení hyperprostorového tunelu. Na tak náhlou událost nebyly posádka ani systémy lodi připraveny. Archa byla vržena do prázdna vesmíru obrovskou silou a navíc v nepřirozeném úhlu letu. Rychlost lodi dosahovala 18 tisíc km/h. Jediným zázrakem bylo, že nebyly vyřazeny inerciální tlumiče, jinak by se náhlé zpomalení z 12 miliard km/h na několik tisíc projevilo na posádce okamžitým zkapalněním kostí. Na lodi zavládla panika. Všechna světla na lodi pohasla a byla nahrazena oranžovo-červeným nouzovým světlem alarmu, který znamenal ohrožení. Kormidelník NepsterCZ se ze všech sil snažil srovnat loď do přirozené pozice pro let, nicméně lodní počítač byl mimo provoz a proto se musel spolehnout pouze na slabé stabilizační trysky, které běžely na maximální výkon. Po několika dlouhých minutách se mu to přece jen povedlo a i lodní počítač po restartu začal pracovat. Okamžitě automaticky začal analyzovat stav všech systémů. Oznámil varování o blížící se planetě a o jejím kolizním kurzu s lodí. Nicméně rozpadající se plášť lodi a kolizní kurz nebyly těmi největšími problémy, s kterými se Archanděl a jeho posádka potýkala. Na palubě se stále nacházel nestabilní a extrémně přetížený generátor hyperpohonu… Ohlušující rána otřásla lodí – Tetrahedron v jádře hyperpohonu explodoval. Desítky metrů strojovny se okamžitě vypařilo. Směrová tlaková vlna plná hořící plazmy odtrhla jednu kompletní motorovou sekci včetně podsvětelných motorů Gama a Delta a odhodila ji stovky metrů daleko od lodi. Všichni byli sraženi na zem mohutnou silou a v té chvíli si mysleli, že je to jejich konec. Sirnatý zápach spálených lodních systémů bodal do nozder posádky. Loď se otřásala a ze všech stran se ozývalo zlověstné skřípění. Ale nějakým zázrakem loď tuto mohutnou explozi vydržela. Ač těžce poškozena, doposud držela pohromadě. Stále se ale vysokou rychlostí blížila k otevřené náruči neznámé modré planety. Většina lodních systémů byla touto havárií zničena nebo alespoň těžce poškozena. Gravitační brzdné trysky shořely na prach, energetické jádro zasáhl elektrický výboj, který se po rozvodech rozšířil po celé lodi. Zkapalněný redstone prskal ze zdí. Polovina MFSU jednotek vyhořela, stejně jako navigace, komunikace a řízení motorů. Lodní počítač zamrzl. Pilot NepsterCZ se zhroutil, nemohl už vůbec nic dělat. Loď nereagovala na žádný jeho povel. Z mocné Archy zbyla jen hromada neovladatelné struktury, která se jako kámen blížila k planetě. Srážka byla nevyhnutelná. Kapitán dwi si ale zachoval svou duchapřítomnost a prokázal svou zdatnost v přímém rozhodování i při krajně napjatých situacích. Věděl, že jediné, co může udělat, je ochránit posádku před následky tvrdé srážky s pevninou. Přiběhl k rozvodům nouzového ručního přesměrování energie a naprosto vše, co v MFSU jednotkách zbylo, převedl do emitorů předních ochranných štítů a inerciálních tlumičů. Při drastickém převodu energie došlo k několika slabším explozím v přetížených systémech. Při jednom takovém výbuchu musela archa ztratit zbývající černou skříňku, protože zde končí veškerý její záznam. Letecký rekordér musel být tehdy explozí vymrštěn z lodi a dopadl o několik kilometrů dále, kde byl o tisíciletí později nalezen. Zbývající události jsou již přepisem lodního deníku, který později sepsal kapitán na 4 kamenné desky, které byly nalezeny u chrámu. Později bylo nalezeno dalších 32 desek uschovaných v místě, kde se posádka dle záznamu usadila. Přepis událostí ze zápisků kapitána dwi. „Důležité bylo naklonit loď tak, aby náraz šel přímo na ochráněnou příď. Toho jsem docílil zkratem otočných trysek na přídi, které jako jediné ještě fungovaly. Nicméně se Archanděl po několika okamžicích dostal do velmi nepříjemné rotace. Asi pět minut po tom, co jsme pronikli atmosférou, přišel první náraz. Příď lodi narazila do vrcholu hory a vzala s sebou kus skaliska. Tento nejsilnější náraz pro nás nevypadal vůbec hrozivě, ale to jen z důvodu, že veškerou energii nárazu pohltil štít a náhlé zpomalení vyrovnaly inerciální tlumiče. Bohužel nás to stálo veškerou zbývající energii. Naprosto vše na lodi zhaslo. Druhý náraz už byl mnohonásobně slabší, nicméně mnohem hrozivější. Neměli jsme už štíty. Každý, kdo se pevně něčeho nedržel, byl sražen k zemi nebo kovové stěně. Zde jsem ztratil vědomí. Probudil jsem se v slabém světle plápolajícího ohně, a první, co jsem uviděl, byl důstojník rejnock, který mi pomohl na nohy. Celé tělo mě bolelo. Postupně se k nám scházeli všichni členové posádky, kteří byla v době nárazu na můstku. Chyběl jen kormidelník NepsterCZ. Nakonec jsme ho našli pod přístrojovým panelem zavaleného v hromadě spálených redstonových opakovačů. Byl v šoku, ale jinak v pořádku. Dle všeho se příď lodi zavrtala několik desítek metrů do pevniny. Tvrzené sklo pozorovatelny můstku bylo pryč a část místnosti byla zasypána větším množstvím bloků štěrku a hlíny. Bylo potřeba najít cestu ven do hlavního hangáru. Hydraulické dveře byly zablokovány, ale společnými silami se nám je s pomocí diamantového meče podařilo otevřít natolik, že jsme byli schopni protáhnout se skrz. Postupně jsme prošli ještě přes několik překážek a úspěšně jsme dorazili do hangáru, kde nás jásotem uvítal zbytek osazenstva lodi, který se zde shromáždil. Rozhlédli jsme se dveřmi ven, kde nás čekal zcela nový svět. Není to sice ten, na který jsme mířili, ale zdá se, že je také obyvatelný. Veškerá moderní technologie na palubě byla ovšem nenávratně ztracena. Proto jsme museli začít téměř od začátku, budou nám muset stačit holé ruce, krumpáče a lopaty…“

Tagged with: , ,

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!

Indikátor síly Hesla

Your password must be at least 8 characters long. To make your password stronger, use upper and lower case letters, numbers, and the following symbols !@#$%^&*()


Před registrací se ujistětě že jste napsali správný email a že v něm máte nějaké místo, hlavně uživatelé seznamu.